RECENZE: Lars Kepler - Lovec králíků
Jednou z nejočekávanějších knih začátku tohoto roku pro mne byla kniha od severského spisovatelského dua píšícího pod pseudonymem Lars Kepler. Koncem února jim vyšla již šestá kniha v sérii s kriminálním vyšetřovatelem Joonou Linnou, Lovec králíků.
Hon na tuto knihu pro mne začal již ten den, na kdy bylo vydání knihy oficiálně naplánováno, ale ačkoliv jsem oběhla několik knihkupectví, byla jsem neúspěšná. Až druhý den dopoledne, jsem ji téměř násilně vytrhla prodavači, který se ji teprve chystal vystavovat na pult svého obchodu. A poté jsem se už natěšeně, s hrnkem kouřící kávy, mohla začíst do nového příběhu. A opět jsem nebyla zklamaná.
Už první strana knihy ve Vás zaseje semínko strachu, stačí jen krátká zmínka na konci odstavce, ale Vám je hned jasné, že tento příběh budete moct dočíst jen pokud máte silný žaludek, v opačném případě by kniha mohla být příčinou mnoha nočních můr.
Kriminální vyšetřovatel Joona Linna se vrací do služby poté, co dojde k vraždě švédského ministra zahraničí. Opět se setkává s kolegyní Sagou Bauerovou a poté víceméně separátně pátrají po pachateli, který po sobě zanechává velký počet obětí zavražděných velmi brutálním a nelítostným způsobem.
A když jsem se zmínila, že tato kniha je jen pro čtenáře s velmi silným žaludkem, myslela jsem to vážně. Kapitoly, ve kterých sledujeme vraha a jeho promyšlené mučení svých obětí, jsou opravdu děsivé a čtenáři z nich musí běhat mráz po zádech. Nebo se alespoň obracet žaludek, protože vše je popsáno opravdu dopodrobna. A ačkoliv jsem pravidelným čtenářem Larse Keplera a Jo Nesba, který také své čtenáře nešetří, u některých scén se mi svíral žaludek odporem a říkala jsem si, že to snad normální člověk ani nemůže vymyslet.
Každopádně, Lovec králíků se mi moc líbil, opět jsem knihu přečetla téměř se zatajeným dechem, až na několik zalapání po dechu, se slovy "no fuj". Ale i přesto se už těším na další počin tohoto spisovatelského dua.
Už první strana knihy ve Vás zaseje semínko strachu, stačí jen krátká zmínka na konci odstavce, ale Vám je hned jasné, že tento příběh budete moct dočíst jen pokud máte silný žaludek, v opačném případě by kniha mohla být příčinou mnoha nočních můr.
Kriminální vyšetřovatel Joona Linna se vrací do služby poté, co dojde k vraždě švédského ministra zahraničí. Opět se setkává s kolegyní Sagou Bauerovou a poté víceméně separátně pátrají po pachateli, který po sobě zanechává velký počet obětí zavražděných velmi brutálním a nelítostným způsobem.
A když jsem se zmínila, že tato kniha je jen pro čtenáře s velmi silným žaludkem, myslela jsem to vážně. Kapitoly, ve kterých sledujeme vraha a jeho promyšlené mučení svých obětí, jsou opravdu děsivé a čtenáři z nich musí běhat mráz po zádech. Nebo se alespoň obracet žaludek, protože vše je popsáno opravdu dopodrobna. A ačkoliv jsem pravidelným čtenářem Larse Keplera a Jo Nesba, který také své čtenáře nešetří, u některých scén se mi svíral žaludek odporem a říkala jsem si, že to snad normální člověk ani nemůže vymyslet.Každopádně, Lovec králíků se mi moc líbil, opět jsem knihu přečetla téměř se zatajeným dechem, až na několik zalapání po dechu, se slovy "no fuj". Ale i přesto se už těším na další počin tohoto spisovatelského dua.
Originální název: Kaninjägaren, 2016
Přeložila: Karolína Kloučková
Nakladatelství Host - vydavatelství, 2017
Počet stran: 527
Žádné komentáře:
Okomentovat