RECENZE: Samuel Bjork - V lese visí anděl
Hned v úvodu se musím přiznat, že detektivní příběhy jsou mojí srdeční záležitostí. Nemusí se jednat o knihy od severských autorů, přečetla jsem většinu knih od Dicka Francise, miluji případy Perryho Masona od E. S. Gardnera a líbí se mi i detektivky od J. K. Rowlingové, které píše pod pseudonymem Robert Galbraith.
Ale co si budeme povídat, se severskými autory se poslední dobou roztrhl pytel a i já jsem jejich příběhům podlehla. Doma mám všechny knihy od Jo Nesba, Larse Keplera i Adlera Olsena. Nejvíce však upřednostňuji trilogii Milénium od Stiega Larssona, které bych mohla číst stále dokola a pokaždé budu z vývoje děje překvapena, jako bych to četla poprvé. A právě Milénium mi trochu připomněla kniha V lese visí anděl od Samuela Bjorka, kterou jsem v minulém týdnu přečetla. Z velké části je to asi způsobeno výběrem a charakterem postav, které mi něčím připomněly hlavní představitele z Milénia.
Kdysi uznávaný vyšetřovatel Holger Munch, který se chystá odejít z aktivní služby do důchodu, je požádán, zda by se neujal nového případu, který v posledních dnech znepokojuje celé Norsko. Jedná se o podivná zmizení šestiletých holčiček, které se následně objevují v lese zavražděné , ustrojené do bílých panenkovských šatiček a na krku jim visí cedulka s nápisem "Cestuji sama". Holger se společně se svojí bývalou kolegyní Miou pouštějí do vyšetřování případu plného hádanek a indicií, které by mohly vést k dopadení pachatele.
Celý příběh je dle mého názoru brilantně vymyšlený. Autor zapojuje velké množství postav, které v příběhu vždy mají nějakou svou roli a plynule je včleňuje do hlavní linie případu. S takovýmto pojetím knihy může mít čtenář ze začátku problémy, dokud neidentifikuje hlavní a vedlejší postavy. Jakmile se do příběhu začte, již v tomto stylu nevidím problém.
Občas mne napadá, co je to za člověka, který takto dokonalou zápletku vymyslí. Jak dlouho na příběhu musí pracovat, rozebírat ho od začátku do konce a naopak, aby to všechno do sebe dokonale zapadalo. A hlavně, jak ho napadne zrovna takovýto druh zločinu? Občas je to opravdu až děsivé, co autoři dokáží vymyslet a rozpracovat.
Závěrem tedy mohu říct, že jsem z knihy byla nadšená (což je asi poznat z celého článku :)). Detektivky miluji a tahle obzvlášť mne po dlouhé době opravdu stoprocentně nadchla.
Kdysi uznávaný vyšetřovatel Holger Munch, který se chystá odejít z aktivní služby do důchodu, je požádán, zda by se neujal nového případu, který v posledních dnech znepokojuje celé Norsko. Jedná se o podivná zmizení šestiletých holčiček, které se následně objevují v lese zavražděné , ustrojené do bílých panenkovských šatiček a na krku jim visí cedulka s nápisem "Cestuji sama". Holger se společně se svojí bývalou kolegyní Miou pouštějí do vyšetřování případu plného hádanek a indicií, které by mohly vést k dopadení pachatele.
Celý příběh je dle mého názoru brilantně vymyšlený. Autor zapojuje velké množství postav, které v příběhu vždy mají nějakou svou roli a plynule je včleňuje do hlavní linie případu. S takovýmto pojetím knihy může mít čtenář ze začátku problémy, dokud neidentifikuje hlavní a vedlejší postavy. Jakmile se do příběhu začte, již v tomto stylu nevidím problém.
Občas mne napadá, co je to za člověka, který takto dokonalou zápletku vymyslí. Jak dlouho na příběhu musí pracovat, rozebírat ho od začátku do konce a naopak, aby to všechno do sebe dokonale zapadalo. A hlavně, jak ho napadne zrovna takovýto druh zločinu? Občas je to opravdu až děsivé, co autoři dokáží vymyslet a rozpracovat.
Závěrem tedy mohu říct, že jsem z knihy byla nadšená (což je asi poznat z celého článku :)). Detektivky miluji a tahle obzvlášť mne po dlouhé době opravdu stoprocentně nadchla.
Originální název: Det henger en engel alene i skogen, 2013
Přeložila: Eva Dohnálková, 2015
Nakladatelství Plus
Počet stran: 384
Žádné komentáře:
Okomentovat